Dluhopis je závazek, jak už naznačuje anglický výraz pro dluhopis (bond). Je to vlastně kontrakt mezi emitentem dluhopisu, tj. dlužníkem, a těmi, kdo si kupují jím vydané dluhopisy, tj. investory.
Každá emise dluhopisu má své emisní podmínky, což je klíčový dokument, který specifikuje tento kontrakt. Dlužná částka, tj. jistina se splácí v poslední den existence dluhopisu. Pravidelně (ročně, čtvrtletně atd.) se většinou vyplácí úrok, tj. kupon dluhopisu. Ten ale může být někdy nulový. Pak se jedná o tzv. zero coupon bond. Další specialitou jsou dluhopisy bez splatnosti, které dlužnou částku nikdy nesplatí, ale donekonečna vyplácejí kupon. Poučený dluhopisový investor ovšem hodnotí dluhopis podle výnosu do splatnosti, a ne podle kuponu. Kupuje-li totiž dluhopis za cenu vyšší, než 100% nominální hodnoty dluhopisu (tzv. nad par), je výnos do splatnosti nižší než kupon. Při koupi pod par je zase výnos do splatnosti vyšší než kupon.
Dluhopisy lze koupit dvěma způsoby. Jednak když “vznikají” v rámci jejich úpisu. Skončí-li upisovací období, je už možné dluhopis koupit pouze na tzv. sekundárním trhu od někoho, kdo jej nabyl v rámci primárního úpisu. Zajímavou alternativou je také investovat do dluhopisových fondů, které dokáží vyhodnocovat a rozložit riziko lépe než individuální investor, ale nechají si za to samozřejmě platit.
Pravděpodobnost, že dluhopis bude splacen, hodnotí tzv. rating dluhopisu, kde stupeň AAA je nejvyšší možná známka, vyhrazená jen několika málo státům světa. U zahraničních emisí je rating pravidlem, ale na českém trhu je to výjimečná záležitost. O to těžší je pak posouzení rizika nesplacení.
O dluhopisech se traduje, že jsou bezpečnější než akcie. Pravda je ovšem jen to, že dluhopisy jsou bezpečnější než akcie stejné firmy (stejného emitenta). Investice do dluhopisů české firmy Zoot, která málem zbankrotovala, jistě nebyly bezpečnější než akcie ČEZ. Z některých nabídek dluhopisů na českém internetu ovšem vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Nedávný příklad: firma se popisuje jako technologická. Podíváme-li se do obchodního rejstříku na tržby, tak rok od roku klesají. Zisk také, v posledním roce ztráta. Jednatel podle jména z východu. Mateřská firma bez tržeb, ve ztrátě. Majitel z ještě vzdálenějšího východu. Co emisní podmínky? Žádné zajištění, žádné záruky, žádná ochrana investora. Kupon je ale samozřejmě vysoký. Opravdu na to někdo naletí? Asi ano – autor nedávno slyšel jednoho renomovaného poradce povzdechnout si, že malý český investor považuje libovolný dluhopis jen za převlečený spořící účet v bance. To je ovšem hluboký omyl.
Obecně v ČR panuje nešvar financovat začínající firmy nebo rizikové nemovitostní projekty vydáním dluhopisů. Když se to povede, váš zisk je omezen výší kuponu dluhopisu, což bývají jednotky procent ročně. Ale když firma zkrachuje, přicházíte o všechno. To se dá tolerovat, když kupujete dluhopisy firem jako je O2, protože tam je riziko krachu minimální. Ale kupovat dluhopisy začínajících firem, kde je riziko neúspěchu vysoké, je prostě iracionální. Investovat do mladých firem a rizikových podniků má smysl jen tehdy, když máte podíl na zisku. Jednou z možností je nákup akcií. Pořád sice můžete přijít o všechno, když se to nepovede, ale když ano, tak můžete vydělat i několikanásobek. A to už je férová kompenzace za podstupované riziko.
Dá se očekávat, že české dluhopisové fondy budou čím dál více filtrovat kvalitní dluhopisy od těch ostatních s tím, jak roste obliba těchto fondů. Tím se bude český dluhopisový trh dále kultivovat. Dalším zajímavým vývojem by bylo větší zapojení penzijních fondů a pojišťoven do domácího dluhopisového trhu.
Autor Mark Robinson/ Lubor Žalman
Dálší díl seriálu: