Turecko, významný rozvíjející se trh jak z investičního, tak z ekonomického hlediska, je zapleteno do finanční krize.

Nejenže vidíme, že je obtížné vytyčovat snadnou cestu ke klidnějším vodám, ale velikost bouře cloumá i s dalšími rozvíjejícími se trhy. Pro českou korunu to znamená mírný tlak na znehodnocení, zejména vůči americkému dolaru, ale také vůči euru. Pokud taková oslabování přetrvá, Česká Národní Banka („ČNB“) s největší pravděpodobností využije příležitost zvýšit úrokové sazby.

Kořeny turecké krize jsou ekonomické; reakce, které ji zesilují, jsou politické. Turecko strávilo desetiletí před rokem 2005 s vysokou inflací a nestabilní měnou. Od roku 2002 se země, které nyní vládne prezident Erdogan, usilovala o politiku zpomalující inflaci podporovanou disciplinovaným prováděním fiskálními politiky, omezováním výdajů a řádném řízení daňového systému. Tento stabilizovaný obraz byl téměř nerozeznatelný od toho, s kterým autor setkal při prvním pohledu na tento trh před 20 lety (v roce 1998). Úspěšný pokus prezidenta Erdogana o upevnění politické moci za uplynulé 3 roky zahrnoval uvolnění pravidel, které jeho vlády předtím zavedly a umožnily hospodářství růst. Finanční trhy byly ovlivněny započetím zvyšování úrokových sazeb vedeným US a dalšími centrálními bankami se staly nervóznějšími díky zrychlování míry inflace v Turecku. Inflace spotřebitelských cen se v červenci 2018 meziročně zvýšila o 15,9%.

Turecko bylo jednou z mnoha zemí světa, které od roku 2008 zaznamenávaly nárůst půjček, a to jak vládou, tak tamními bankami. Hodně z toho je v amerických dolarech a v eurech. Důsledkem růstu inflace na současnou úroveň bylo oslabení turecké liry. Během roku, až do dnešního rána 13. srpna klesla lira o 49% oproti americkému dolaru.

Zvýšení dluhu a inflace vedlo k tomu, že investoři požadují vyšší úrokové sazby (nebo výnosy z dluhopisů), aby drželi peníze v turecké liře. Turecká centrální banka ale úrokové sazby nezvýšila. Investoři vnímají, že Turecká centrální banka takto neučinila z politických důvodů. Turecká hospodářská politika je takto nastavena ke stimulaci růstu, ale investoři vyžadují disciplínu. Prohlášení prezidenta Erdogana o hospodářské politice a pokračujícím diplomatickém střetu s USA, které zahrnovalo zatýkání, argumenty a sankce NATO vyvolaly krizi.

Bez toho, aniž by prezident Erdogan změnil názor na politiku a na liru, je pravděpodobné, že měnová expozice tureckých bank poškodí jak turecké, tak evropské banky. Euro zaznamenává prodejní tlaky ze strany amerického dolaru. Tyto důsledky vyvolávají obavy z rozšíření bouře na další rozvíjející se trhy, zejména ty s vysokou úrovní dluhu. Po letech „snadných peněz“ na finančních trzích se zdá, že nejpravděpodobnější je výskyt dalších turbulencí.

Česká koruna v tomto prostředí by s největší pravděpodobností následovala Euro směrem dolů vůči americkému dolaru a mírně se znehodnotila vůči jednotné měně. Pokud dojde k mírnému znehodnocení úroveň EUR / CZK se znovu posune na 26,0 nebo více, pak by ČNB opět měla prostor pro zvýšení úrokových sazeb.

Inflace zůstává v české ekonomice nad cílovou hodnotou ČNB a slábnoucí koruna zvyšuje inflaci (náklady na zboží v amerických dolarech a euru vzrůstají v korunovém vyjádření). ČNB tak s největší pravděpodobností bude jednat znovu o zvýšení úrokových sazeb. Očekáváme vyšší výnosy korunových dluhových instrumentů v následujících měsících. A s tím související racionálnější oceňování rizik podnikových dluhopisů a akcií.