Základním návykem investora by mělo být pravidelné sledování hodnoty jeho portfolia. Stačí jednoduchá excelová tabulka.
Většina investorů ale hodnotu svého majetku systematicky nesleduje. Obvykle jen hromadí výpisy z různých účtů a investic.
Správný přístup je tyto informace konsolidovat a pravidelně aktualizovat. U fondů a veřejně obchodovaných nástrojů stačí výpis nebo internet. U realit pak aktuální prodejní ceny nebo použít index cen nemovitostí. Dluhopisy oceňujeme tržní cenou, pokud se obchodují. Pokud ne, je nejjednodušší předpokládat cenu rovnou nominální hodnotě, pokud se nedozvíme nějakou negativní zprávu. U ocenění podílů ve firmách nebo start-upů vycházíme z pořizovací hodnoty a aktualizujeme za použití násobku zisku, nebo na základě ceny vstupu nového investora. V každém případě by „tabulka“ měla odrážet reálný stav majetku, nikoliv jen optimistický scénář.
Celé to děláme ze dvou hlavních důvodů. Prvním je kontrola rozložení portfolia. Když se podíl některé složky výrazněji odchýlí od cílové alokace, měl bych část odprodat nebo dokoupit. Tento „re-balancing“ je jedním z hlavních principů odpovědného investování. Druhým důvodem je hodnocení výkonnosti. Jsem spokojený, když moje portfolio zhodnotilo za 3 roky o 1,5 %, když průměr trhu byl 5 %? Nechává mě v klidu kolísání hodnoty o 8 % nahoru i dolu, když mám spíše nízký sklon k riziku? To vše mohou být důvody přehodnotit investiční strategii nebo výběr jednotlivých produktů.
Rada na závěr – ani toto cvičení by se nemělo přehánět. Příliš časté sledování trhu většinou znamená zbytečné nervy, když hodnota nevyhnutelně kolísá a v horším případě i unáhlená rozhodnutí, která nejsou v souladu s dlouhodobým cílem.
Autorem je Jan Kubín, partner EnCor Wealt Management s.r.o.
Další závěrečný díl seriálu si můžete přečíst zde:
Předchozí díl si můžete přečíst zde: