Zlato a drahé kovy všeobecně představují vhodný doplněk do investičního portfolia, který umožňuje docílit širší diverzifikace.
Drahé kovy ve fyzické podobě jako například investiční zlaté slitky nebo mince, navíc povětšinou zbavují i rizika emitenta nebo rizik pádu bankovního systému při finanční krizi. Od ostatních komodit drahé kovy se liší právě možností jejich úschovy ve fyzické podobě s velmi nízkými náklady. Toho využívají i některé fondy, které emitují podílové listy proti fyzicky drženému množství zlata, stříbra, platiny či palladia ve speciálním depozitáři. Takzvané „physically backed ETFs“ představují velice likvidní veřejně obchodovatelný cenný papír s přímou expozicí ke spotovým cenám daného kovu.
Na rozdíl od akcií, obligací a strukturovaných produktů, ovšem držení zlata a dalších drahých kovů samo o sebe negeneruje žádný výnos.
Proto vstup investora musí být dobře zvážen po časové ose – s přihlédnutím k dosavadnímu vývoji cen, a s ohledem na fundamentální faktory, o těchto se zmíním dál.
U všech kovů významnou roli hraje bilance nabídky a poptávky vytěženého kovu pro průmysl a investiční spotřebu, ale i další faktory, které nepřímo výrazně ovlivňují pohyb cen. Úrokové sazby (růst sazeb zvyšuje alternativní náklady držení), ekonomická situaci v Číně a Indii (tyto dva trhy dohromady spotřebují až třetinu světové produkce zlata), automobilový trh (platina a palladium se používají do katalizátorů aut se spalovacím motorem) a kurz měnového páru EUR USD – patří k nejčastěji diskutovaným.
K významným faktorům ovlivňující ceny zlata a dalších drahých kovů na straně nabídky patří náklady na těžbu. Jsou na různé úrovni podle lokality těžby, nákladům na energii a na provozní infrastrukturu, a samozřejmě podle způsobu těžby. Například nejlevněji v průměru se těží zlato v Rusku a v dalších zemích bývalého Sovětského svazu, a nejdráž vyjde těžba v Africe a některých zemích Oceánie. Celosvětový průměr nákladů na těžbu zlata se nachází zhruba mezi 900 a 1000 USD za 1 oz (trojská unce), počítáno včetně nákladů na udržení objemu těžby (all in sustainable costs). Ještě nedávno až 10% těžebních projektů bylo pod hranicí rentability a tak další pokles by mohl vyvolat uzavření části dolů a snížení přísunu kovu na trh. Toto je jen jeden z mnoha příkladů, jaké strukturální jevy mají vliv na cenotvorbu zlata a jiných drahých kovů.
Kdybychom měli posoudit, zda-li trhy s drahými kovy naplňují klasickou definici efektivního trhu, jako například velký burzovní trh, tak bych řadil trh zlata a stříbra k těm efektivnějším, naopak trh platiny a palladia – k téměř dokonale neefektivním. Zlato a stříbro se těží v mnoha zemích na mnoha lokalitách, a má více sfér využití v průmyslu a investicích. Naopak platina a zejména palladium se používají převážně pro katalytické procesy v průmyslu a v katalyzátorech aut. Ještě zajímavější je limitující podmínka na straně nabídky: přes 75% celosvětové produkce platiny i palladia dodávají společně Rusko a Jihoafrická republika. Na další země – Zimbabwe, USA a Kanadu – připadá už jen menší nebo nevýznamný podíl těžby. S takto silnými distorzemi na straně nabídky a poptávky, platina a palladium, při menší hloubce trhu, jsou mnohem více spekulativními kovy, než je zlato a stříbro.
Zpátky k roli drahých kovů v investičním portfoliu. Co se týče nákupu a držení zásoby slitků nebo investičních mincí u soukromých investorů, v ČR je dostupná základní nabídka slitků a mincí všech celosvětově rozšířených velikostí a denominací. Ovšem, díky relativně malému trhu, zde zákazník musí počítat s vyššími spready (rozdíly) mezi nákupem a prodejem. Lepší cenové podmínky, zejména pro větší objemy (např. pro desítky kilogramů zlata) je možné získat v tradičních centrech obchodu s drahými kovy, jako je Londýn, Curych nebo Singapur. Zde je nutné podotknout, že shodou okolností, tato centra obchodu se zlatem leží mimo EU (Londýn není tak jistý, ale o to je to ještě horší). To znamená i rozdílný přístup k tomuto druhu finančních aktiv: například ve Švýcarsku je fyzické investiční zlato přirovnáváno k peněžní hotovosti, naproti tomu ve státech EU je to jen další forma soukromého majetku. Určité konsekvence nastávají i v případě dovozu fyzického investičního kovu do států EU – musí projit celním řízením. Proto z pohledu českého investora, pořízení investičních slitků nebo mincí mimo území EU spíš předpokládá jejich držení a případný další odprodej v zemi nákupu.
Autorem článku je Denis Petrakov
Předchozí díl seriálu si můžete přečíst zde: