Venture capital. Je to ještě investování? Nebo je to gamble? Nebo charita?
Když se podíváte na zprávy, jak nějaká firma založená před rokem „naraisovala“ třeba 100 milionů korun a dala za to investorovi třeba 20% podíl, což odpovídá ohodnocení firmy („valuaci“) půl miliardy, řeknete si, že je to tak nějak všechno dohromady.
Valuace stranou, někdo byl ochoten poslat 100 milionů, aniž by to měl nějak zajištěno, aniž by ta firma vydělávala a mohla to vrátit. Proč? Protože sází na tři věci: vidí výborný (budoucí) business, umí si představit jeho kupce, a věří člověku, který z toho ten úspěch udělá. Takové sázení dopadá různě. Většinou špatně :-). Nejúspěšnější investoři však dokáží konzistentně vykazovat zisk. A když se podaří „trefa“ do jednorožce, i fantastický zisk. Nepočítají to většinou v Excelu, protože počítat ROI na tříletém plánu začínající firmy je čisté hraní si s čísly. Charakter zakladatele se stejně spočítat nedá a je úplně nejdůležitější. V podstatě se dá říct, že takoví investoři spoléhají zejména na instinkt. Pracují se svými zkušenostmi a inteligencí a ano, vsadí si.
U nejúspěšnějších fondů je rozdělení dvaceti investic zhruba takovéto: 5 firem zkrachuje a nezbude nic. 8 firem se nějak „potácí“, ale pravděpodobnost, že by investor dostal někdy celou investici zpět, je mizivá. 5 firem se prodá a investor něco málo vydělá (kolik, záleží stejně tak na vstupní i výstupní valuaci, jako na dalších smluvních podmínkách). A zbývající 2 firmy mu vydělají tolik, že zaplatí všechny, u kterých se investor netrefil. Takže je to hra s vysokým „risk je zisk“ profilem.
Říkáme si investoři, ale jsme hráči.
Autor: Ondřej Fryc, autor je partner v Reflex Capital
předcházející díl si můžete přečíst zde: