Umění se už stalo uznávanou součástí investičního portfolia. Likvidita uměleckých děl, byť limitovaná, se s rostoucí četností aukčních prodejů a veletrhů neustále zlepšuje.
Hodnotu takového alternativního aktiva je možno za určitých podmínek také dočasně zmonetizovat pomocí půjčky zajištěné dílem. O ceně umění, jako o emočním aktivu se subjektivním vnímáním hodnoty, rozhoduje nabídka, která je omezená. Volatilita hodnoty aktiva je závislá na trendu poptávky, ale především na dostupnosti finančních zdrojů kupujících. Když se v čase sejde trend a volné zdroje je cena maximální, ale za předpokladu, že jsou vlastníci ochotni prodávat. Měřitelnost a pravidelné sledování vývoje hodnoty uměleckého díla jsou díky malé likviditě a jedinečnosti díla prakticky nemožné. Jedná se vždy, až do momentu prodeje díla, jen o proximaci jeho hodnoty. Investice do umění představuje tezauraci volných prostředků a zároveň diverzifikaci do aktiva nekorelujícího s ostatními třídami aktiv. Pozor však na náklady spojené s držením umění. Naakumulované náklady tak případně vyrovná až výnos z prodeje díla. Pro investora-sběratele je důležitá kvalitní evidence investice. Čím lépe popsaná provenience, stav díla či restaurování, tím více se dá dílo-sbírka zhodnotit. Umění, podobně jako například zlato, nepřináší vlastníkům úrok ani dividendu, za to může být zajištěním pro reversní hypotéku. Sběratel-investor tak nemusí nutně realizovat potřebnou likviditu prodejem sbírky nebo díla, ale může využít specializovanou půjčku zajištěnou uměním.
Autor : Vladimír Rosel
Předchozí díl si můžete přečíst zde:
Následující zde: